Letošní prvňácči se učí číst genetickou metodou. I když název zní
poněkud cize, po prvním seznámení zjistíte, že už naše babičky a dědové
se touto metodou učili číst. Tehdy se jí říkalo Kožíškova metoda.
František Kožíšek (známý spisovatel a básník) se v období První
republiky zajímal o počáteční čtení a pro děti připravil „slabikář“
Poupata, který koncipoval pomocí této metody. Kožíškovou metodou bylo
vyučováno čtení až do 50. let minulého století, kdy v rámci „jednotného
školství“, podle sovětského vzoru, byla vybrána jediná metoda a to
dodnes používaná „analyticko – syntetická“, slabikovací. Po roce 1989
byla metoda opět oprášena, vytvořeny nové učebnice a opět se prvňáčkové
podle ní učí.
Kdybychom název „genetická metoda“ chtěli počeštit, asi bychom použili
slovo „hláskovací“ nebo „písmenková“. Děti se totiž neučí číst slabiky,
ale nejprve se seznámí se všemi velkými tiskacími písmeny, pak malou
tiskací abecedou. Učí se slova hláskovat a pak hned číst jako celek.
Postupují od jednoduchých slov, znalosti svého jména a jmen svých
spolužáků k slovům těžším (např. slova s di, ti, ni, dě, tě, ně).
Tato metoda umožňuje rychlé čtení s porozuměním, čtení jednoduchých
smysluplných slov a vět. Děti tak mají pocit, že umí číst velmi rychle,
textu rozumí a motivuje je to k dalšímu čtení a také psaní. Mají chuť
vyjadřovat a zapisovat své myšlenky, zážitky a tak je i práce v českém
jazyce baví. A to je v dnešní době informační exploze velice důležité –
umět číst dobře, rychle a s porozuměním.
Popřejme tedy prvňáčkům, kteří jsou na začátku své cesty za vzděláním,
aby se jim ve škole líbilo a práce je bavila jako dosud.
Radka Prokšová
