Putování českými pověstmi

Celým rokem provázely žáky IV. třídy osudy hrdinů z českých pověstí. Výchozím textem byla kniha Aleny Ježkové "Staré pověsti české a moravské". Výsledkem naší práce je kniha pracovních listů, kterou si každý odnáší domů. Má téměř 80 stran a všichni odvedli velký kus práce. Velkou pochvalu zaslouží za práce slohové, kdy měli za úkol napsat charakteristiku hrdiny a dopis svému oblíbenému hrdinovi. Psali, co si o něm myslí, proč si ho vybrali nebo na co by se ho chtěli zeptat, kdyby se s ním mohli setkat. Na jejich otázky sice adresát neodpoví, ale přesto brali tento úkol vážně. Odpovědi jsme si pak zkusili vymyslet.

autor: Majda Horvátová
Milosrdná Libuše!
Vybrala jsem si tě, protože se chováš rozumně. Chtěla bych se s tebou i s tvými sestrami setkat. Jak se má tvůj manžel Přemysl? Máte spolu nějaké děti? Myslím, že asi děláš doktorku a operuješ. Mohla bych tě někdy navštívit. Ty mě můžeš navštívit vždycky. Je mi líto, že ti umřel táta, mně taky umřel. Ale ty se s ním můžeš setkat, přivoláš si ho, umíš přece čarovat. Napiš kdy a kde se sejdeme. Potkala jsi někdy Durynka, to by mě zajímalo. Doufám, že tě děti nezlobí. Přeji ti hodně štěstí a brzy odepiš.
Ahoj Majda

autor: Klárka Dohányosová
Vážená Ludmilo Uškrcená,
píšu Vám, protože Vás lituji. Váš osud byl strašný. Zlá, prokletá, krutá Drahomíra! Moc ráda bych se vrátila do minulosti za Vámi, abych Vás zachránila. Vašeho vnuka Václava zavraždil Boleslav a Vy jste byla po smrti prohlášená za svatou a Václav také. Máte sochu na Václavském náměstí. Chtěla bych Vám ukázat katedrálu sv. Víta. Pozdravujte sv. Václava a Karla IV.
Doufám, že se někdy potkáme.
Vaše Klára

Míše Lisé se povedla charakteristika hrdiny, posuďte sami.
Jeho jméno je Durynk. Byl to vrah, který zabil malého chlapce. Jeho vlasy jsou tmavě červené, oči hnědé, uši veliké, rty rudě červené. Nos vypadá jako kapka vody. Jeho výraz obličeje je vražedný. Oblečení má roztrhané a škaredé, postava připomíná smrtku. Byl zlý, prolhaný a škodolibý. Nikdo ho neměl rád, protože uškodil a ublížil. Já si o něm myslím, že neměl toho chlapce zabíjet. Leze mi z toho mráz po zádech.
Vybrala jsem si tuto postavu proto, že se na ni nedá zapomenout.

Na závěr se každý stal autorem své vlastní pověsti.

Máťa Schovanec nám prozradil, že je pod jejich domem schovaný poklad.
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před mnoha lety. Jak se po staré vesnici Kounice povídalo, že se pod domem č. 106 rodiny Schovancových nachází poklad, který tu měl zakopat praprapraděda. O tomto pokladu se dozvěděl Petr, největší a nejuznávanější zloděj ve vesnici, teprve nedávno. A už vymýšlí plán, jak poklad ukrást. Jenže to bude těžké, protože pes Enny je dobrý hlídač. Petr už to má vymyšlené, že psa obalamutí tím, že koupí maso a do něj strčí balvan. Jak řekl, tak učinil, dal Enny maso i s balvanem, ta ho spolkla a nemohla se hnout. Petr už byl ve sklepě pod domem a byl velice překvapen, protože místo jedné truhly jich tam bylo deset. Naložil všech deset truhel a ujížděl domů. Doma zjistil, že místo pokladu jsou tam brambory.

V Kounicích se odehrává i další pověst. Za dávných časů vesničku Kounice sužovali vlkodlaci, kradli při setmění. Lidi se neuměli bránit, ani ti nejstatečnější sedláci si na ně netroufli. Vlkodlaci sužovali tento kraj mnoho let, začalo to tak, že jeden pyšný sedlák zbil syna vůdce vlkodlaků, zbil ho, protože si "hrál" u starého zámku. Asi tisíc let tady nebyl klid od vlkodlaků. Jednou do Kounic přijela bojovnice Bella, lidi se jí báli, protože měla černého koně (černá byla jako smrt). Když vesničku opět napadli, vlkodlaky vedl Neran, nebyl moc silný, ale byl rychlý jako blesk. Bella měla rozpuštěné zrzavé vlasy, hnědé volné kalhoty, roztrhané bílé (už docela nebílé) tričko a dlouhý jednoručný meč, byla v plné výbavě, jakou měla. Boj začal. Meče třískaly, lidi padali. Vlkodlaci měli v sobě přeci jen trochu dobra, tak do boje proti Belle poslali Nerana, aby to byl fér boj. Jak Bella ustupovala, tak se s Neranen dostali na náves, kolem nich se udělal hlouček očí, které cítily strach a další porážku, a očí, které cítily vítězství a další lidské maso. Bylo těžké určit, kdo vyhraje, jednou to vypadalo, že vyhraje Bella a pak, že vyhraje Neran. Do toho přiběhla bílá klisna, prorazila si cestu davem, oddělila Bellu a Nerana od boje a nakreslila mezi nimi Kounice, na jedné straně lidi, na druhé vlkodlaky. Dál kreslila, jak vlkodlaci vyhladili Kounice a celé Čechy. Bella, Neran, vlkodlaci a vesničané to pochopili stejně, a tak uzavřeli mír. Od té doby se bílí koně uctívají, na bílém koni jezdil sv. Václav i Karel IV.
autor: Klárka Dohányosová