Zakázat nebo podporovat?
Už několikrát jsem chtěl zakázat, zatím ale stále podporuji a oceňuji. O co se jedná? O školní aktivity nad rámec běžné povinné výuky, jako například výlety, exkurze, soutěže, spaní ve škole, školy v přírodě, lyžařské kurzy, plavání.
Proč je podporuji? Věřím tomu, že škola by měla dětem dát něco víc, než jen to co se dá získat v lavicích. Věřím, že nadstandardní aktivity pomohou vyjasnit vztahy v třídním kolektivu a že dají dětem určitý nadhled a větší přehled o okolním životě, že dají vyniknout i těm, kterým to v lavici moc nejde.
A proč je chci současně zakázat? Tyto akce jsou nebezpečné, nedoceněné, nevděčné. Snad každý je považuje za samozřejmost, ale samozřejmost to není. Málokterá škola naší velikosti podniká s dětmi tolik mimořádných aktivit. Malé přirovnání: je to jako by si nějaký rodič vzal na starost na sobotu 15 dětí a jel s nimi na závody, nebo jako kdyby si tři rodiče vzali 35 cizích dětí na týden na tábor a starali se o ně ve dne v noci, o výletech s noclehem nebo do zahraničí ani nemluvě. To vše samozřejmě bezplatně nebo s minimální odměnou. Tohle opravdu není povinnost školy a já tyto akce nikomu nenařizuji, pouze je některým aktivním kolegům povoluji, občas něco naplánuji sám. Bohužel po zakončení těchto aktivit má většina učitelů smíšené pocity. Všechno připraví, zorganizují, spočítají, naplánují, s dětmi rádi prožijí, nechybí při tom samozřejmě spousta zážitků, ale i starostí a stresu (mladší děti často nemají základní hygienické návyky, ti starší se zase těžko uhlídají před nástrahami, které jsou určeny dospělým), riziko úrazu je mnohem větší než ve škole. Je s podivem, jak málo rodičů si toto uvědomuje a dokáže učitele povzbudit slovem nebo alespoň poděkovat...
Zatím stále ještě podporuji a oceňuji.
