Ještěd jsme dobyli!

V pátek 16. 6. se rozjeli šesťáci a sedmáci na výlet do Liberce. Většina z nás si musela přivstat, protože sraz byl již v 7.15 hod. (což věděli bezmála všichni účastníci :-)). Cesta proběhla bez problémů, a tak jsme i přes drobné zdržení byli na místě včas.

První naše kroky mířily do nového science centra iQLANDIA. Uložili jsme si věci v šatně (prvním skvělým zážitkem byla již neuvěřitelně vrzající podlaha v tomto prostoru) a přesunuli jsme se do posluchárny, kde proběhla plánovaná velká science show. Tu sledovali někteří žáci s pusou dokořán, o čemž se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Po tomto zábavném a poněkud výbušném začátku se všichni rozprchli objevovat neznámé. Někteří se vydali promluvit s robotem, jiní si vyzkoušeli na vlastní kůži zemětřesení, někdo vyráběl vlastními silami elektřinu, či se posadil do hrůzostrašně vypadajícího simulátoru kosmického výcviku. Každý si našel to, co ho zajímá a věřte, že možností zde je opravdu spousta.

Odpoledne po rychlém obědě jsme se chtěli vydat na druhou část našeho výletu - pěší výstup na Ještěd, ale počasí si postavilo hlavu. Z oblohy se spustily provazy deště a vypadalo to, že dnes už pršet nepřestane. Některým, zejména těm méně zdatným, se zjevně ulevilo, že nebudou muset pěstovat pěší turistiku. Ovšem jen co jsme vyhlásili opětovný rozchod, začalo se pomalu vyjasňovat a do půlhodinky bylo po dešti. Co naplat, i ti největší pesimisté byli naloženi do autobusu směr úpatí Ještědu.

Za slunečného a teplého počasí jsme začali stoupat k samotnému vrcholu. Tentokrát jsme vzhledem k časové tísni zvolili tu nejkratší, ale bohužel také nejstrmější cestu vzhůru: po sjezdovce přímo pod lanovkou. Co dodat - byla to dřina, ale všichni to zvládli, jen si někteří museli sáhnout na dno svých fyzických sil. A nahoře na Ještědu? Ve chvíli, kdy jsme se vydrápali na vrchol, se opět zatáhlo, obloha ztemněla, vítr se do nás opíral neuvěřitelnou silou a začalo pršet... Na nějaké společné focení jsme neměli ani pomyšlení a raději jsme upalovali k lanovce. Cesta dolů tak byla o dost méně náročná :-). Jenom někteří museli překonat strach z výšky...

Cesta domů proběhla bez problémů, takže jsme v 17.00 hod. - přesně podle plánu - dorazili zpět do Kounic.

Co říci na závěr? Ráda bych pochválila všechny za chování po celou dobu výletu! A kdo si chce prohlédnout fotky, tak zde: