Když se řekne patnáctistovka, mnozí rodiče se osypávají. Vzpomínají na své mládí a
pocity, které měli po doběhnutí tehdy nejdelších školních běžeckých tratí 300 a
500 m.
Jenže už zapomněli, že tenkrát běželi od začátku naplno /tzv. na kyslíkový dluh / a
podle toho vypadali v cíli!
Já se snažím od počátku svého působení na naší škole /už 26 let/ naučit děti běhat vytrvalecké tratě. Zpočátku jsem vycházel ze své diplomové práce / Rozvoj běžecké vytrvalosti na základní škole / a posléze i ze svých zkušeností.
V pátek 25.9. 2009 si zkusilo svou první životní patnáctistovku 12 našich prvňáčků!
Na fotbalovém hřišti dostal každý z nich jako doprovod jednoho deváťáka, který měl za úkol je povzbuzovat a zároveň je brzdit. V pohodě pak zvládli těch necelých 5 kol bez jediného zastavení v rozmezí 8 - 9,5 minuty.
A po třídenním volnu přišli do školy / nedošlo na skeptická slova třídní učitelky, že nebude mít koho učit /.
Domnívám se, že vytrvalý běh není pro naše děti / až na vzácné vyjímky / strašákem !
Jaroslav Urban
